http://myslivci.blogspot.com
Zobrazují se příspěvky se štítkemkritika myslivosti. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemkritika myslivosti. Zobrazit všechny příspěvky

31. 3. 2015

Juraj Lukáč: Vlk ovláda viac slov ako bežný Slovák

Výborný rozhovor s Jurajem Lkáčem z ochranářské organizace Vlk.

Koľko žije u nás vlkov?

To nevie nikto. Naše odhady sú, že v marci pred obdobím rodenia mláďat ich je okolo tristo. Ich stav sa dlhodobo zhoršoval, bolo ich už len asi 150. Tie opatrenia prišli na poslednú chvíľu. Ak budú naďalej platiť reštrikcie, ich počet sa stabilizuje. Pritom pytliaci a aj bežní poľovníci lovia zver pre mäso. Vlk je otázka prestíže, to sa niekomu podarí raz za život.
Poľovníci vás asi nemajú veľmi radi. Zverejnili ste zoznam všetkých poľovníkov, ktorí v tejto sezóne zastrelili vlka, aj s mestom či dedinou, odkiaľ pochádzajú, a s časom, ktorý nahlásili ako čas odstrelu.
Nemáme od nich žiadne reakcie, ale reagujú ľudia, ktorí chodia do lesa. Napríklad, že vtedy vlka zastreliť nemohol, vtedy sedel s nami v krčme. Zbierame hlásenia, preto sme to zverejnili. Vyzerá to tak, že prišlo k falošným hláseniam. Ich problém je, že vlk sa môže loviť od 1. novembra do 15. januára. Ale je dosť poľovníkov, ktorí, keď stretnú vlka, tak ho zastrelia. Potom ho kdesi skladujú a 1. novembra ho vytiahnu.

28. 3. 2015

"V České republice dosud nedošlo k usvědčení pachatele nelegálního lovu velkých šelem, k němuž ovšem velmi pravděpodobně pravidelně dochází. Studie Koubka a Červeného z roku 2003 jasně doložila, že pro podstatnou část myslivců, tedy skupiny, která v České republice prakticky vykonává zákon o myslivosti, není v přírodě žádoucí výskyt rysa, a přes 90 procent by si přálo legalizovat jeho lov. Studie se ovšem týkala rysů (jediné velké šelmy, která v té době tvořila u nás stabilní populaci). Bylo by tedy ryze spekulativní předpokládat, jaké stanovisko by dotazovaní zaujali k vlku v roce 2014."




http://vesmir.cz/2014/09/18/vlk-se-vraci-cech-tomu-neco-vlci-historie-biologie-prava/


26. 3. 2015

Adin Vyhlídka: Mozek lovců zůstal stejný jako v době kamenné

Napsánbo ještě před událostmi v Uherském Brodě.
"Je podivné, že v 21. století máme zákon umožňující držení zbraní osobám nezodpovědným, osobám psychicky labilním, osobám, které zřejmě mají nutkavou potřebu zabíjet."


http://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/adin-vyhlidka-mozek-lovcu-zustal-stejny-jako-v-dobe-kamenne

23. 3. 2015

Planeta opic

Planeta opic mě v dětství svým poselstvím hluboce znepokojila. Proč je rozdíl, jestli se zle zachází s člověkem nebo zvířetem? Špatné jednání je přece špatné nehledě na to, vůči komu je namířeno. Přestaňme omlouvat násilí tím, že jsou jiní, hloupí nebo neschopní řeči...to jediné důležité přece je, že mohou trpět stejně jako my!


18. 3. 2015

12. 3. 2015

Slovenský vlk uniká vyhubeniu: Stopovali sme svorku na love (+videá)



Dokud budou existovat myslivci, predátoři se nikdy zpět nevrátí. Dále úryvek z článku:

„Tu vidno, ako bol strelený,” prepichuje poľovník prstom dieru v kožuchu vlčice na stene. Môj prst sa do tej diery ani nezmestí. „Tu bol prvý raz strelený guľou, tu mu vyšla. Na ´mäkkú´, črevá mala chytené.” Táto rana vlčicu ešte nezabila. Snažila sa utiecť, dokázala prejsť ďalší kilometer. Strelec je však pripravený. Vypálil už sedemmilimetrovú guľku, v komore druhej hlavne však má ešte brokový patrón. „Potom som ju zblízka dostrelil brokmi do srdca, na komoru,” rozpráva Ladislav Palguta vo svojom dome v Hranovnici pri Poprade. Na stenách jeho obývačky sú desiatky trofejí rôznej zveri. Muflóny s hrubočiznými parohmi, mohutné jelene, diviačie kly, mláďa medveďa zabité vlakom, aj vlky.

https://dennikn.sk/41151/slovensky-vlk-unika-vyhubeniu-stopovali-sme-svorku-na-love-videa/?ref=hlv

17. 2. 2015

Zpověď čtenářky z myslivecké rodiny o norování

Na facebooku jsem narazila na skupinu Myslivci musejí být šílení a začala jsem si to tam procházet. Já už delší dobu přemýšlím, že to myslivcům trochu zavařím, což je taky častý důvod hádek s mojí matkou, protože tím, že máme velmi ojedinělé příjmení, by její diskreditace mezi myslivci byla velmi jistá. Možná by ji dokonce upálili jako čarodějnici. S psychopaty nikdy nevíte.
Moje matka je myslivec. Sama by vám to vysvětlila tak, že myslivec je velmi užitečná funkce, protože jinak by se premnožila divoká zvířata a někdo to dělat musí. Jenže i kdyby to náhodou fakt musel někdo dělat, tak proč to nedělá ten někdo? Proč to musí dělat zrovna moje máma? Protože nemusí. Ona to chce! Protože je zvrácená.
Docela žasnu, jak jsou lidi málo informovaní o tréninku a zkouškách z norováni. Tam je jedna fotka, jak pes drží lišku a lidi se je snaží dát od sebe, nějakej blbeček to ještě fotí a lidi jsou z toho paf. Přitom tahle fotka byla ještě hodně jemná. Lidi tam tvrdí, že to nemůže být v Čechách, u nás je to přece zakázané. Jiní čumí jako puci a nechápou o co go. A tak jsem si uvědomila, že vy "normální" lidi vlastně vůbec nevíte, co to norování vlastně je a o co tam jde. Oni vám to myslivci z pochopitelných důvodů vysvětlovat nebudou.
Já jsem v tom vyrostla. Na norování jsme byly (já s matkou) každou chvíli. Bohužel, protože jsem tam byla od malička a vždycky tam byla spousta lidí, připadalo mi to normální. Nejvíce jsem se tešila, až pojedeme jako každý rok na norování do Tater. Krásná příroda, horské říčky, ze kterých se dalo pít a za humny kočovný bača, co měl salaš na kolečkách a každý rok pásl ovce trochu jinde. Prodával nám žinčicu a ovčí sýr, který nějak vyrobil v té špinavé salaši bez vody a elektřiny. Jezdily jsme tam sice jenom na tři dny, ale já jsem to milovala. Hodiny jsem se brouzdala tím ledovým potokem a přátelila se s haranty jiných myslivců. "A ty mi rozumies?" zeptala se mě kdysi zcela vážně malá Slovenka. "Rozumim a ty mně?" ptala jsem se zase zcela vážně já, fascinavaná tím, že si opravdu rozumíme.
Samozřejmě nějaký ten čas jsem také strávila u nory přihlížením, jak psi norují, a to hlavně když šel na řadu ten náš, či nějakého známého. Vůbec jsem nepřemýšlela nad tím, že lišky se tam vozí v bednách velikosti lišky, kde se prakticky nemohou ani pohnout. Že v těch bednách stráví i tři dny bez vody a jídla (aspoň ty, které to norování přežijí). Liška je škodná, to mi maminka dobře vysvětlila. Lidi jsou opravdu jako ovce. Když jsou kolem vás stovky lidí, kterým to co dělají připadá normální a nepřemýšlejí o tom, tak o tom prostě nepřemýšlí ani to dítě, až z něho vyroste další nepřemýšlející jedinec. Musím říct, že až když jsem se odstěhovala z Čech a z pod vlivu rodiny a známých, byla jsem si schopna na to udělat svůj vlastní názor. Dost se za to stydím, že jsem měla takhle vymytej mozek.   
Bylo mi náct a máma mi jednou či dvakrát svěřila psa a nechala mě dělat psovoda. To znamená, že jsem ho vypustila do nory a pak rozhodovala o tom, kdy se nora má otevřít. Všichni kolem nory už skoro tleskali, když naše fena začala vyhánět lišku z nory ven. Já jsem se neradovala, znala jsem ji. Chytila lišku za ocas. Dodnes na tu ubohou lišku vzpomínám. Já jsem totiž nemohla nechat noru otevřít. Moje máma měla nakročeno na pohár. A tak jsem asi deset či dvacet sekund čekala, abych dala psovi šanci lišku si zpracovat a zakousnout se místo ocasu do hrdla. Vše, co se tam děje, si ale můžete pouze domýšlet, protože to nevidíte. Porotci už začínali být nervózní, pokukovali po mně, jestli jsem si fakt jistá, že ještě ne. Když jsem konečně dala pokyn k otevření nory, pes držel lišku pod krkem. Teď ale lidi už doopravdy tleskali. Pes s liškou byli ponořeni do kádě s vodou, aby pes lišku pustil. Spousta lišek takhle skončí utopená, protože psi je pouštět nechtějí. Dostala jsem mokrýho, zkrvavenýho a rozdováděnýho psa do náruče a odcházela jsem brankou z nory za doprovodu potlesku. Před norou se sbíhali lidi, aby mi poplácali po rameni a dokonce i ten Němec, co z něho vždycky byli všichni tak vyplesklí, protože vyhrával všechny soutěže na Slovensku, mi přišel potřást rukou a pogratulovat. Máma dostala svůj pohár a já jsem byla hvězdou večera.  
No a jaký jsou teda vlastně pravidla? Norování má dvě kola, to znamená, že každý pouští psa do nory dvakrát. Většinou je to rozložené do dvou dnů, každý den jednou. Když je to malá akce a není moc psů, tak se to zvládne i v jeden den. Od psa se chce, aby nejlépe lišku vyhnal z nory. Zrovnatak dobré je, když pes drží lišku za hrdlo či jinde na hlavě. Tělo či ocas je takový jako nic moc, ale dostává titul "dávič". Horší je, když pes k lišce pořádně ani nejde a jen štěká, to je pak "hlásič". A nejhorší je, když tam ani nevleze, nebo když opustí noru. A když pes v obou kolech buď vyžene a nebo drží lišku za hlavu či pod krkem, tak dostává titul CACIT a taky pohár. Až vám zase jeden myslivec bude tvrdit, že oni musí přece trénovat norování, že jak jinak se to má ten pes naučit, tak se ho zeptejte, proč teda má jeho pes deset CACITů. Jestli to jako ještě neuměl dostatečně při tom prvním. Pravda je totiž taková, že je to prostě sport a zábava. Čím víc titulů pes má, tím žádanější jsou jeho potomci, protože je to dobrá nornická krev. A taky se každej chce chlubit, kolik má doma pohárů. Moje máma jich má tolik, že už si je ani nezvládá všechny vystavit.
Spousta lišek umírá během norování, či dodatečně na následky zranění. K veterináři se žádná škodná samozřejmě nedostane. Možná víte, jak se chovají zvířata na kožešinových farmách. V miniaturních klecích, kde skoro nemají možnost pohybu a kde se z nich stávají cvoci, co neustále opakují jeden a ten samý pohyb. Tak takhle přesně myslivci doma chovají lišky na soutěže. Vím o myslivcích, kteří na svých liškách trénují snad každý týden.
Kdyby to tady našla moje máma, tak asi pukne zlostí a kdybych nebyla na druhé straně zeměkoule, přišla by mě zabít. O těchhle věcech se prostě nemluví. V Čechách je norování na ostro oficiálně zakázané (přesto se to ale často děje) a oni se bojí, že by to Slováky taky mohlo napadnout, kdyby se o to někdo začal zajímat. A já furt přemýšlím, jestli o tom mám napsat do Bruselu. Hlavně proto, že mě s tím matka neustále dráždí a často mi píše (jakoby se nechumelilo): "no nic, musím končit, zítra brzo vstávám a jedu na Slovensko." A já se ani nemusím ptát proč, protože to vím.  





Zdroj: http://wien.pise.cz/92-myslivci-museji-byt-sileni.html

21. 4. 2014

Prasata opět na scéně a je to prolhané a hnusné divadlo.


Toto není reakce na policejní obvinění bývalého náměstka Vrchního státního zastupitelství v Praze JUDr. Libora Gragárka, jak jistě mnohé napadne. Toto je svědectví, jak lze mystifikacemi a lží dosáhnout svého. Náš důvěryhodný zdroj ze svazu myslivců, jehož jméno má redakce k dispozici, nám popsal hysterii, šílenství a lži, které se šíří okolo pokusů o hromadné vybíjení prasat divokých kolem Slapského jezera.

Tuto sobotu se bude od Zbraslavi až po Dobřís, podél Vltavy až do brdských lesů odehrávat druhý díl "regionální naháňky prasat", jak je tato mystifikace na oficiálním plakátu nazývána a oznamována starosty jednotlivých obcí s varováním, aby lidé nevstupovali do lesů. Na náš dotaz, zda hysterie kolem divokých prasat a jejich vybíjení bude v sobotu pokračovat, nám to náš zdroj přímo ze Svazu myslivců potvrdil slovy: "Bohužel".

Více na slapyreport.cz.

16. 4. 2014

Skáčeme, jak píská myslivec

 

"... Nabízí se tedy otázka, proč se přemnožená zvířata nestřílí, jestliže všichni uznávají, že tolik poškozují lesy? „Problém spočívá ve skutečnosti, že myslivci mnohdy vysoké stavy vůbec nepřipouštějí a jimi hrazené škody, které vlastníci lesů nejsou schopni důsledně prokazovat a vymáhat, jsou pouze symbolické. K tomu jim napomáhá nevhodný systém mysliveckého plánování, založený na fiktivním sčítání zvěře a velmi omezené kompetence orgánů státní správy myslivosti,“ je přesvědčen Pelc. Také vlastníci lesů si stěžují, že nemají dost možností, jak stavy zvěře a škody, které jim v lese působí, příliš ovlivnit. Myslivost je totiž možné provozovat jen v rámci uznané honitby..."

Více na asz.cz

15. 4. 2014

Norování počesku

Náš komentář: Převzato z  internetového fóra Liščí nora.

Procházel jsem disk v počítači a vyhrabal nějaké starší fotografie zachycující vskutku „šetrné“ zacházení s liškami při výcviku psů v umělé noře. O norování se chystám napsat obsáhlý článek, stejně jako jsem tak učinil na téma kožešinových farem. Ať si říká kdo chce co chce, ať je legislativa jakákoliv – nikdo mi nevymluví, že je to zbytečné a pro lišky příliš kruté. Ostatně z fotografií je vidět, co lišky všechno musejí strpět… Je mi z toho smutno :-|


Liška v malé kleci čekající na zahájení výcviku


Vytažení lišky z nory za ocas


A šup s ní zpátky na začátek a pořád dokola




Myslivost - ze zpravodaje Svobody zvířat

 

Jako myslivost je označováno zákonným podmínkám a loveckým tradicím odpovídající stopování a pronásledování divokých zvířat za účelem získání kořisti, tj. s cílem zvíře odchytit nebo skolit. Přestože v posledních letech myslivců v ČR údajně ubývá, stále se myslivost v naší zemi těší velké popularitě. Českomoravská myslivecká jednota má kolem 75 tisíc členů, většinou mužů. Obecně bývá lov zvířat označován jako prvotní aktivita člověka. Zatímco dříve sloužil lov především k zajištění zásob masa a představoval hlavní zdroj obživy lidí, dnes jsou jako hlavní důvody lovu uváděny trvalé využití a obhospodařování volně žijících divokých zvířat a regulaci biologické rovnováhy vynucenou vymizením přirozených predátorů.
Lov zvířat je nejen nejstarší, ale dnes také nejkontroverznější oblastí vztahů mezi člověkem a zvířetem. Jak kvůli etickým, tak kvůli ochranářským aspektům jsou účel a často také použité metody lovu podnětem k mohutné a oprávněné kritice. Myslivci obvykle obhajují názor, že jejich aktivity jsou nezbytné a jsou na základě vědeckých poznatků tak organizované a regulované, že probíhají v souladu s požadavky ochrany živočišných druhů a životního prostředí a že nenarušují přirozenou rovnováhu ekosystémů. Pokud je lov zvířat vykonáván dobře vyškolenými osobami pod záminkou kontrolované péče o stavy zvířat, může se opravdu zdát, že zastává v oblasti ochrany přírody významnou funkci. Myslivci často na oficiálních stránkách loveckých a mysliveckých společností zdůrazňují, že své aktivity vykonávají s láskou a náruživostí. Je ale třeba si uvědomit, že se s láskou a náruživosti zabývají zabíjením zvířat. Především pokud je lov prováděn z čisté vášně, sportovních ambicí nebo jako volnočasová zábava, je těžké hledat pro něj etické ospravedlnění. Diskuze o společenské přijatelnosti jejich počínání konfrontuje myslivce s širokým spektrem stanovisek ochrany zvířat. Ty sahají od úplného odmítání lovu po méně pragmatické postoje, u kterých se jedná o dosažení přijatelnější formy lovu z hlediska práv zvířat.